Levín

Historie levínské keramiky

Levín – městys nedaleko Úštěka byl od 15. století místem s bohatou hrnčířskou tradicí. Hrnčířské dílny vznikly kolem ložiska kvalitního jílu, které se nacházelo v místě dnešního náměstí s unikátním kostelem kruhového půdorysu.  Levín je jediné místo u nás s nepřetržitou keramickou výrobou trvající 600 let a bylo jedno z nejvýznamnějších středisek keramické výroby nejen v Čechách, ale i v celé střední Evropě. Ze 14. a 15. století pochází středověká neglazovaná keramika zdobená jednoduchým červeným dekorem. Největší rozmach hrnčířství zaznamenal Levín v 18. a 19. století. Typickým dekorem, charakteristickým pro levínskou keramiku 17. a 18. soletí je vzor, malovaný bílou engobou tzv. kukačkou na červenohnědý střep, opatřený průhlednou glazurou. Dodnes se v okolí bývalých levínských hrnčíren nacházejí střepy těchto nádob zdobených motivy květů, ptáčků, zvířat i postav. Od středověku je také známá vyroba kachlí. Těžkou ranou nejen pro hrnčířskou výrobu byl požár Levína v roce 1791, kdy většina domů lehla popelem. Po roce 1850 až do 2. světové války se v Levíně vyrabí užitková kamenina a bělnina. Od poloviny 19. století, poté, co byl vyčerpán zdroj jílu, hrnčířská výroba v Levíně pomalu upadá. Keramické dílny, které nestačí držet krok s konkurenční tovární výrobou postupně zanikají. V roce 1930 funguje v Levíně 6 hrnčíren, za 2. světové války už pouze2.

Poslední levínská hrnčírna

Poslední dochovanou levínskou hrnčírnou je dnes dům čp 10. Původně selská usedlost ze 17. století, ve které pracovalo postupně několik hrnčířských rodů byla přestavěna po požáru města v roce 1791, poslední velké stavební úpravy jsou z přelomu 40 – 50 let. Tehdy proběhla rekonstrukce na keramickou školu, která měla být přičleněná k litoměřické krajské manufaktuře a vedená olomouckou rodačkou německého původu sochařkou Gertrudou Kudielkovou. Z této doby pochází patrová muflová pec. Po válce již k zahájení provozu školy nedošlo. V roce 1946 přišel do levínské hrnčírny ak. mal. Zdislav Hercík, terý zde pracoval asi do roku 1956. V 70. letech koupilo objekt družstvo invalidů INVA. V letech 1967 – 1979 zde žili a pracovali manželé Milada a Ivan Břešťanovi, kteří původní muflovou pec na uhlí předělali na pec na dřevo a vyráběli tu pro družstvo INVA dřevem pálenou kameninu. V roce 1985 koupil dům sochař Milan Žofka.

Současnost

Od roku 2016 je hrnčírna ve vlastnictví hrnčířky Magdalény Brožové, která je spoluzakladatelkou neformálního spolku Levínská keramika. Spolek si dal za cíl obnovu tradice levínské keramiky a zejména obnovu hrnčírny čp 10 a její unikátní patrové pece. Hrnčírna slouží a nadále bude sloužit setkávání nejen keramiků, společné tvorbě i kulturním akcím. V Levíně vznikla i druhá keramická dílna - ateliér U.Mě Aleny Šumové, pořádají se zde keramická sympozia a jarmarky.